Dítě není pro psa autoritou
Vždy mějte na paměti, že pes dítě nerespektuje jako dospělého. Může dítě mít rád, tolerovat ho, ale nepodřizuje se mu jako alfě čili vůdci smečky a v určitých případech se může s dítětem konfrontovat. Ani pes ani dítě nejsou schopni zvládnout složitou situaci, posoudit ji a v dostatečné míře předvídat, proto je nikdy nechávejte o samotě.
Rizikové faktory
Existují situace, kdy i u vyrovnaného zvířete hrozí prudká reakce. Rozhodně není vhodné, aby dítě bez dozoru kontaktovalo psa, když žere, po veterinárním ošetření, nebo úraze, březí fenu, či fenu se štěňaty, zvíře nemocné - slepé, trpící demencí...
Zásady komunikace
Pes by měl dítě vždycky vidět dříve, než na něj sáhne, aby měl šanci reagovat, odejít, uhnout… Ideální je, když se zvíře ke komunikaci samo rozhodne, vždycky musí mít šanci odejít. Je velmi nevhodné psa (ale i dítě) ke kontaktu nutit, zvlášť pokud se dítě bojí, nebo je naopak ke zvířatům agresivní.
Zvíře není člověk…
...a nemá smysl čekat, že se tak bude chovat. Mnoho úrazů vznikne zcela bez zavinění psa prostě tím, že dítě porazí, poškrábe, uhodí hlavou... Nezapomínejte, že u dospělého je hlava středně velkého psa v úrovni kolen, u dítěte ve výšce hlavy. Ani milující pes nemusí odhadnout, jak je dítě křehké, to je opět úkol a zodpovědnost jeho majitele.
Jako vetřelec
K většině nehod nedochází při střetu s cizím psem, ale v rodině - zejména širší. Pro dítě je babiččin pes prostě »jeho«. Pro psa je dítě, které vidí jednou za půl roku, často prostě jen vetřelec, který narušuje zaběhaný řád.
