Chovatelská stanice Československých vlčáků ArQeVa

Poslední  dubnové dny jsme měly s Buttynkou naplánované na minuty.

V sobotu se jelo i s Cythárkem na výstavu. Byla to jeho první! Naložil se v Dubé u Agipu a pokračovali jsme do Mladé Bpleslavi. Tentokrát bylo nějak málo aut , tak jsme  nečekali nikde frontu. Kruh byl hned z kraje. Tam nás očekávala Carcoolka. Rozložila jsem klec a slunečník a šli jsme se projít, koupit nějaká vodítka, hračky  a kávu. Tu jsem si koupila ledovou. A dobře jsem udělala, protože se mi hned za něčí pomoci vylila. Seznámili jsme se s kamarády z Podřipské samoty. Cythátek nastoupil s Podřipským klukem do kruhu. Bylo to těsné, oba jsou moc pěkní, ale Cythárek nakonec odešel z kruhu vítězně, velmi nadějný 1, Carcoolka nastoupila za slečny a s posudkem velmi elegantní fena , se umístila jako velmi nadějná 2. Carcoolka je opravdu krásně naučená se předvádět a celou dobu stála a koukala na Míšu. Butterfly nastoupila v mezitřídě -  V1, vítěz třídy.

Při čekání na soutěže, jsme se šli vykoupat do Jizery. O oběd se postarala Carcoolka . Má ráda čínu, tak ji mě a Ireně vysypala . Každé nechala půlku, abychom nehladověly :-)

V soutěžích jsme nastoupili o titul Nejkrásnější chovatelská skupina , což byl Míši nápad. Skupin bylo sedm a my se umístili na krásném třetím místě!

Mezitím nám volal Baladin, že se umístil v polském  Opole jako V1, res Cacib.! a v Roudnici byla zbonitovaná krásná Bosorka jako chovná 1!

Krásný úspěch , všem moc gratuluji! ArQeVa se neztratí ! :-)

Večer pak volala Míša, že té číny bylo asi  hodně a má půlku v autě :-))

V neděli jsme vstávaly s Buttynkou v 5 ráno a jely sme do Vehlovic na cvičák složit zkoušku ZZO. Nástup byl tak brzy  kvůli stopařům. Buttynce cizí cvičák nevadil a já se klepala stejně,  jako na tom našem v Borku . Těsně před nástupem jsem zjistila, že nevím jak přivolat psa! Nakonec vše dobře dopadlo. Pan rozhodčí Strach nás pochválil, že se Buttynka na mě při chůzi krásně dívá a až na aport, vše zvládla bezvadně. S tím jsem ale počítala. Butty aportuje jen když to není důležité. Sice jsme si půjčily čínku  od Tonánka, ten ji má podle Buttynky  lepší, ale bohužel. Vyběhla,už to i vypadalo!  očuchala a vrátila se bez ní. I tak měla vše ostatní výborné a na body nám to stačilo. Speciální cviky provedla výborně. Díky Psí škole Mimi je Buttyka další ČSV,  které má zkoušku.  Ještě chceme dohnat naše sestřičky Bosorku a Šedinku. Holky jsou  moc šikovné , a  berou to úprkem. :-)

Na pondělí jsme měli domluvenou turistiku s Tonánkem.
Bylo krásně, sluníčko svítilo, pofukoval větřík a my vyrazili hned ráno přes líbeznou vesničku Beškov , Kamenný vrch na hrad Houska. Už  asi po  1km. jsme zjistili, že to nebude procházka růžovým sadem :-) Modrá nás vedla do prudkého kopce -  Beškovský vrch, po krátké rovince jsme začali zdolávat Kočičí hřbet. Butty jsem vůbec nepustila z vodítka, Cestapak už jen cestička byla úzká a z každé strany sráz dolů. Tonánek umí chodit po cestičkách , tak  nás po modré vedl sám. Postupně se před námi objevovali další a další kopce.  Cestička vedla nahoru , dolů ( Ždírecký důl) a hned nahoru a pak dolů  po do skály vytesaných schodech ( Šindelův důl ) . To mi už začínalo být úzko. Bylo mi jasné , že tohle polezu na cestě zpátky. Postupně nám docházela voda, ale  cesta ubíhala a pořád jsme s Janou čekaly, že se už objeví hrad. Když se objevil, tak jsme se dohodly, že po rozpálené asfaltce už nejdem. Skončili jsme v Tubošti,  v penzionu pod Houskou,  2 km pod hradem  na zmrzlině. Jana natočila  čerstvou vodu,  Tonánek a Butty se osvěžili v rybníčku a vydali jsme se na cestu zpět.            Měla jsem pravdu. Zpátky to šlo o dost hůř.  Tonánek se nedíval na značky a tak se nám povedlo i zabloudit. Ale protože ta skála, kolem které nás vedl , na cestě tam nebyla, všimly jsme si toho a začaly jsme hledat nejbližší modrou. Cestu jsme našly a na Tonánka jsme se tentokrát už nespoléhaly. Odpočinkových zastávek bylo více. Přeci jen jsme začínali být všichni unavení. Při poslední zastávce Buttynka usnula. Před výstupem na skalní schody , jsme si rozdělili  svačinu a vydali se na poslední úsek nahoru. Pak už to bylo jen z kopce k autům.  Když jsme došli k autům , bylo po 18hodině, Výlet byl krásný, netušila jsem , co máme za krásu za humny. Ale opravdu dost náročný. Butty doma dohnala vodní deficit, zalehla a spala jak Šípková Růženka.

Když jsem v úterý startovala auto, netvářila se, že by se chtěla jet  podívat na F Srdcerváče. Qeronek by jel, ale při představě, že by musel v tom vedru čekat v autě , jsem ho taky nevzala. Doma bylo všem ve stínu lépe. Miminka byly úžasný a hodný -  tak bylo vedro a to se odpočívá :-).  Když jsem odjížděla ,  Mio mi ukázal přepychový skok  z místa přes 2m plot a já v tu chvili byla ráda, že je Qeronek  doma. To by byla mela!